Téma týdne "Poslední zrnko"

Variace

17. srpna 2017 v 23:01 favorit-vrhu

Kávy bez něj není Času dává spád Obraz drze mění Koně nutí ržát Od plev nemá chvíli klidu U hospodyň stání Zraky těžce zkouší lidu V zimě sotva k mání

When the life gives you a lemon.....

17. srpna 2017 v 22:13 msasg4ever

Letos v březnu jsem zmlátila cizího chlapa. Protože neumím zvládat stres. Nutno dodat, že to on to vyprovokoval a strčil do mě jako první. V tu dobu se na mě opět hrnuly sračky že všech stran a mě prostě ruply nervy. Víte jak v rychle a zběsile Dom málem umlátil toho týpka pajcrem? Jo myslela jsem si, že je to jen pouhá režisérkská přitaženost za vlasy, přece nemůžete někoho jen tak skoro umlátit pajcrem, protože máte vztek. No tak to jde, dokonce můžete posekat jako žito i chlapa, který je...

Poslední zrníčko!

17. srpna 2017 v 21:10 zuzka-la

Ani si nedokážete představit, jaké to je, když vám dojde krmení! Představte si, že ani do toho obchodu zajít nemůžete. Jojo, my andulky žerem furt, proto hodně tloustneme. Ale zpět k tématu. Pokud andulka den nejí, je to jako by nejedla dny tři. Proto vám radím, mějte v zásobě zrní! Ale pravda, nemusíte se bát, stačí trochu zrní (to co říká Fox je blbost, jí jenom on). Nebo v případě nouze... kupte si takové ty tyčinky, co se prodávají, pokud to mají v kleci, tak možná ani obyčejné zrní jíst...

Poslední zrnka...

17. srpna 2017 v 18:39 nikidelfin

Poslední zrnko padá a padá. To mě obvykle napadne, poslední zrnko písku už padá. A jaké je to, které mě napadá teď? Není jen jedno, jsou to poslední zrnka písku, které se odsypávají z nádobky nazvané léto. Ano, je to tak, pomaličku se nám léto blíží ke konci. A jaké z toho máme obvykle pocity? Nic moc, teplo pryč, konec výletům, sbohem dovolená, už se blíží škola atd.... A jak to mám já? Přesně naopak, na podzim se těším. Není přeci až taková zima, výlety jdou dělat, můžete jet levněji na...

Poslední zrnko

17. srpna 2017 v 18:27 svetanonymity

A nebo taky poslední kapka. I tak málo stačí k tomu, aby se ručička na váze pohnula z místa na místo. A i tak málo stačí k tomu, aby se měnili lidské osudy, protože někdy už toho máte vážně opravdu dost! Hlavní je zachovat klid. Jenže. Už jste to sami zažili, poslední kapka, nervy na pochodu, lehko se o tom hovoří, hůř se to dělá. Prý pomáhá z hluboka dýchat, ale já obvykle dýchat nemohu, protože v tu chvíli většinou pak jen nekontrolovatelně řvu a někdy se stane, že taky něčím o něco mrštím...

11. KONSTELACE

17. srpna 2017 v 15:45 krokyodsebe-stepsbetweenus

Hrob Josky je třetí vlevo od vodovodního kohoutku v horní části hřbitova - široká ulička. Na hrobě je pomník s nápisem Rodina Ševčíkova. Informaci jsem získala od správce hřbitova. Veden návodem tohoto od kteréhosi minula známého vzkazu, vydal jsem se včera opět do Kelče. Z Těšína jsem vyjížděl motorákem na Frýdek přesně ve 4:39, to abyste si udělali představu, v kolik jsem musel vstávat - a když jsem se potom ve 21:20, zhruba, vracel zase za tmy nazpátek, vracel se zpátky kdosi mnohým...

Vzpomínky z prázdnin

17. srpna 2017 v 15:00 charlottestips

Ahoj, poslední zrnko, poslední ohlédnutí se za pláží, mořem, teplém slunečném létě... A jak si uchovat vzpomínky z prázdnin? Jak je udělat takové, aby nebyly jako všechny předchozí, ale aby si na ně člověk pamatovat napořád?

Téma poslední zrnko: Nějak blbě jsem se

17. srpna 2017 v 14:34 miraur

"Nějak blbě jsem se zakoulel," řekl si poslední semenáček škodolibosti na světě a vystaven nemilosrdnému slunci, jal se sesychat v tom horším případě, či vyčkávat na blahodárnou rosu, v tom případě lepším. Ale to je konec příběhu. Začátek byl stejně tak optimistický, jako je nyní pro něj k uzoufání špatný. Máma tohoto semenáčka, květina Závistnice Nazelenalé se spustila s čmelákem Líný-m-Moulou. Jeho nálety na svou bliznu vnímala víc než potěšeně, protože nikdo jiný se k ní celé léto ne a ne...

Poslední zrnka slušnosti

17. srpna 2017 v 12:01 say1t

Když pracujete s lidmi, hodně často zažíváte situace, které vás nutí přemýšet o tom, kam se poděla lidská slušnost? Slušností myslím prosté věci, jako poprosit, poděkovat, pomoct, chovat se mile. Nejvíce to poslední dobou vidím na generaci kolem 13. až 17. roku, ale o tom až dále ve článku. Zatím chci shrnout dospěláky. Nespočítala bych na prstech kolikrát příjde dospělý člověk a místo: "Prosím Vás, dal bych si jedno pivo a jestli můžu poprosit, mohlo by být do skla?" na vás vyhrknou: "Pivo...

posledné zrnko múdrosti

17. srpna 2017 v 8:26 nivnice

prečo'? prečo zo tak musí byť? prečo, prečo to tak musí byť ale vďaka tomu mám aspoň obživu. a keď budú všetky rite na pôlku, začneme ich opäť zašívať, nie? o prácu je postarané...

Poslední zrnko

17. srpna 2017 v 8:00 padesatka

Jako rodilá Pražanda se s obilím nedostanu tak do styku jako třeba Janie <http://moucha-na-klicek.blog.cz/1708/zrni-zrni-obili>, která je s přírodou opravdu spjatá, minimálně letošní brigádou. Ne, že bych nevěděla, jak obilí vypadá, občas nějaké pole vidím na výletě se Zuzanou, když jsem dostala nádhernou kytku slunečnic od Prvorozeného uvázanou s obilnými klasy, se zájmem jsem zkoumala druh obilí. Možná ječmen, takový fousatý, ten si pamatuju z básničky Zabloudilo kuřátko od Františka...

Poslední zrnko... o chlebu

16. srpna 2017 v 20:11 kaspetra

Nedávno jsem měla možnost vyzkoušet si, jak se dříve pekl chleba. Byla jsem zvědavá, jak moc doma upečený chutná jinak než koupený. Nešlo o ten z domácí pekárny ani o žádný rychlý recept, ale o chleba ze skutečného kvásku. Pekli jsme ho normálně v elektrické troubě, ale postup byl hodně podobný tomu, který lidé zcela běžně dříve praktikovali. Ono ne vždycky šlo všechno a téměř kdykoliv koupit v obchodě jako dnes. A ještě si vybírat, zda koupím kulatý, hranatý, obyčejný, celozrnný nebo bílý...

NEVĚRA, odpustit či opustit?

16. srpna 2017 v 19:34 binges

Odpustit či opustit, toť otázka. Společensky rozšířený adrenalinový zážitek nebo poslední zrnko přesýpacích hodin spokojeného soužití, taky otázka. Otázky ale nejsou žádná legrace a muži a ženy po celém světě požadují právo na své odpovědi! Pod tíhou záletnických výstřiků a výkřiků propadají depresím, špinavému svědomí, stávkují a demonstrují. Uznávaný odborník MUDr. Igor Lentilka a jeho bryskní postřehy pro nás dnes připravili osvětu v rámci tohoto celospolečensky nebezpečného fenoménu...

To už tam bylo?

16. srpna 2017 v 18:58 just-blaze

Sedím v obýváku, v pokoji, kterej má modrý zdi a na dvou z nich navíc pseudo intelektuální ztvárnění vesmíru. V prvním případě v podobě planet a hvězd a v tom druhým pomocí čar, který nedávají žádnej smyl. Jak jsem napsal - prostě vesmír. Sedím doma a přece pořád lehce v cizím bytě, kde se občas ozývají děsivý zvuky a kde si radši pustíte hudbu, například playlist s Gary B.B. Colemanem, než abyste slyšeli nehybný ticho, který Vás najisto znejistí ještě víc než včerejší zápas Slavie ve čtvrtým...

Není proč truchlit...

16. srpna 2017 v 18:42 dasatomaskova

Není proč truchlit pro ta slova plynoucí trpce z cizích úst a zraňující… zas a znova bez rozpaků jen tak a proto Snad jsi to vzdal… soucite němý co odešel jsi kdo ví kam A paní jménem tolerance? Má se svým časem jiný plán Nablízku není pochopení v dáli se leskne něčí tvář s posledním zrnkem čas se mění a nikdo smutek neocení… Však s hlavou skrytou pod polštář nevidíš nebe v barvách duhy neslyšíš písně skřivaní tak vzbuď se ze snů bez soucitu přivítej nová svítání...

Prázdniny k nezaplacení

16. srpna 2017 v 16:58 therealtrue22

Šílené, šedivé a vysoké budovy mizely pomalu, ale jistě za mými zády. Začouzené uspěchané město jsem měla doslova za zádelí. Se zatajeným dechem, co bude dál, s nervozitou v konečkách svých prstů a se zatlačenou slzou v oku po loučení s láskou, jsem se sama na vlastní pěst rozhodla skočit do vody plné dobrodružství, nepřetržité soustředěnosti, zodpovědnosti a možností udělat několika desítkám dětí nezapomenutelné prázdniny. A tak jsem stála na té známé půdě, kam se rok co rok vracím, pokaždé...

Poslední zrnko

16. srpna 2017 v 16:00 ellies-wonderland

Poslední zrnko písku zůstalo v její botě. Právě se vrátila z procházky po pláži při západu slunce. Bylo jí jasné, že je to to největší klišé, co může na dovolené podniknout, ale i přes to musela uznat, že to opravdu stálo za to. Nejenom díky prohřátému písku, šumějícím vlnám a slunci ztrácjícímu se za obzorem. Potkala tam toho posledního člověka, kterého by tam očekávala.

Ke svitu

16. srpna 2017 v 15:33 fineline

<https://liquidsteel-1302.deviantart.com/> KE SVITU Toto je rozhodně starší věc, kterou jsem našla ve svém šuplíku, ale nikdy jsem ji nezveřejnila. Možná jsem se sama zděsila, co jsem to vlastně napsala. Někdy má člověk v hlavě věci, o kterých ani neví... Tuto báseň jsem přiřadila k tématu týdne, protože posledním zrnkem končí.

Poslední zrnko

16. srpna 2017 v 14:43 luciarittich

Milý Alfo, vím, že je to asi dost zvláštní, číst si něco takového, i pro mě to je takový zvláštní psát. Dlouho jsem věřila, že přijde ten den, kdy budu moc říct, že se naše cesty konečně spojili. Vím, že jsem to já, kvůli které je to takhle špatně, ale takhle jsem to opravdu nechtěla. V některých chvílích jsem to trochu víc brala, ale došlo mi, že tudy cesta asi nevede. Ale. Ty si věděl moc dobře, že já chci něco víc a upřímně moc ses nechoval tak, že by jsi to tak nechtěl. Je to zlý a krutý...

Iluze věčnosti

16. srpna 2017 v 11:02 mikolas-vizionar

Chci se s vámi podělit o jednu věc, která mě v nedávné době tížila, týká se, v minulých článcích zmiňované, chaotické reality. Vědomí skutečnosti, že realita je chaotická a neustále se mění, bylo potlačováno různými autoritami, idealisty dřívějška. Bůh je věčný, láska je věčná, je jediná a je věčná, to vše jsou jen idealizované představy a se skutečností to nemá nic společného. Vědomí moderního člověka to zdeformovalo natolik, že když o něčem říkáme, že to "je", tak nevědomě se o tom bavíme...

Předchozí témata týdne

Přihlášení do Blog.cz

Zapomenuté heslo
Přihlášením vyjadřuji souhlas se zněním Registračních podmínek a Všeobecných podmínek

Články

Oblíbený obsah