Autorský klub

J. P. Delaney: Ta přede mnou

Úterý v 14:02 Eleanor

Skepse provázející edici Světový bestseller jsem opět potlačila a z knihovny přinesla další titul se zlatou pečení na obálce. Anotace vypadá na první pohled lákavě, ale co si budeme namlouvat, to je její úkol. Téma dvou žen, které žijí v tom samém domě, jen jedna dříve a druhá později, a zároveň míří k tomu samému tragickému konci, působí originálně a přitažlivě. Jaký dojem ale zanechala kniha po přečtení? Emma má za sebou traumatický zážitek: do jejich bytu se vloupali zloději, zatímco byla...

Zemanovo království

Úterý v 13:48 donPepe

Pana Zemana jsem neměl rád už jako prognostika, který se nechal vyvézt k moci po listopadu 1989, ani jako předsedu vlády, který umožnil vznik opoziční smlouvy a rozparcelování míst vlivu v dozorčích radách a na ministerstvech a samozřejmě jsem ho nevolil ani jednou jako prezidenta. Nejradši jsem ho měl jako postavu v pořadu Tele Tele výborně ztvárněnou Richardem Genzerem. Po druhém zvolení mi připomíná stařičkého mocnáře, mluvícího do všeho, nepamatujícího si, co přesně řekl dříve nebo, co...

Květen.. učme se!

Úterý v 12:56 ZIP_photos

Tak máme tady půlku května a pro mnohé mladé lidi je to snad to nejvíce stresové období. Proč? Pokud jste maturanti, tak máte před sebou zkoušku z dospělosti. Ta není zas tak těžká, ale jelikož jste nikdy nic před tím takové neabsolvovali, tak si dokážu ten stres a tíhu představit. No a pro vysokoškoláky je to období zkoušet. Zápočtů…. No děs! Začátek stresového období v nedohlednu. Jak toto období přežít? 1. Spánek Tak toho není v tomto období zdaleka dost a je hloupost psát, že máte...

Komfort německé porodnice

Úterý v 12:33 zmarsalkova

Jak se v Německu rodí, o tom už jsem psala tady <http://zmarsalkova.blog.cz/1712/jak-jsem-v-nemecku-rodila-cesky>. Ale co servis, vybavení, personál...? Na doporučení jsem si zvolila porodnici v Erlangenu. Žijeme na nejkrajnějším okraji Norimberka, takže tuto porodnici máme možná i blíž, než norimberskou. Žádné stresující přihlašování už na začátku těhotenství, jaké znám z Prahy. Pouze zhruba měsíc před termínem porodu zajet do porodnice vyplnit pár papírů ohledně bydliště, zdravotních...

Začátkem dubna mohla zapůsobit menší matoucí informace ohledně mého cestování lesem do práce. Ne jedna osoba si pak myslela, že dělám v lese. Jako ono to jde i po silnici a přes vesnice, ale je to tak čtyřikrát delší. Víte jak, takové ty lesní spojovačky z jedné vsi do druhé, jak v pohádkách. Občas tam někoho něco sežralo, přepadli loupežníci. Asi i proto nadřízená nechtěla, abych tamtudy chodila a raději se nabízela, že si pro mě dojede. Ani náhodou. Vždyť je to taková paráda. Dostala...

Letuška Helga

Pondělí v 22:22 Helga

Když mi bylo osmnáct, odcestovala jsem do Německa dělat Au-pair do malé vesnice mezi Kolínem nad Rýnem a Bonnem. Rodina byla skvělá a protože sama matka byla kdysi au-pair v Americe, chovala se ke mně ne jako k zaměstnanci, ale jako ke členovi rodiny. Dokonce mi uspořádali oslavu narozenin na kterou snad přišlo nejvíc lidí za celý můj život. Byl to skvělý rok plný nových zážitků, zkušeností ale i slz a kulturního šoku, pokaždé když jsem se vracela zpátky do Čech. Německou rodinu jsem měla...

See you later alligator

Pondělí v 18:18 Lucirä

Nepřišel déšť, na jaký jsem čekala. Ten, po kterém zase brzy vysvitce hřejivé slunce a který často doprovází bouřka nesoucí s sebou nezaměnitelně tajemnou atmosféru. Přišel jiný, téměř podzimní, který padal z šedivého nebe. Takového, které můžeme vidět v říjnu, kdy se po babím létu tváří trochu smutně, přesto ho vidím ráda. Nebo takové, které přichází po zimě, než začne jaro. Třeba v lednu. A to už je smutné až příliš. No a takové nebe s deštěm přišlo ve čtvrtek. Měla jsem pocit, že se pod...

Slavíme dva roky!

Pondělí v 16:49 M.

Milí čtenáři, zdá se mi to jako nedávno, co jsem psal článek na první blogové narozeniny. A teď už je pryč další rok a já píšu článek k narozeninám druhým. Čas zkrátka šíleně letí! Za rok tu sice nepřibyla zrovna hromada článků, ale i tak. Důležité je, že blog stále funguje a neleží někde v propadlišti zapomenutých webových stránek. (Teda aspoň v to doufám.) Článků je méně, ale prosím vězte, že s každým jednotlivým článkem si dávám práci a snažím se ho udělat, co nejlépe to jde. A jaké...

Moje nedělní aktivita

Pondělí v 16:49 jezura

Včera jsem měla pracovní plán a opravdu výjimečnou chuť do práce. Sil už tolik nebylo, ale snažila jsem se a hlavně jsem to nevzdala. V neděli nechodíme po ránu nakupovat, k obědu jsem dělala jen řízky, ty jsou raz dva, tak jsem si řekla, že budu dělat něco, co mi vždy nejde a hlavně už mi nic nejde tak rychle. V sobotu jsem vyprala normální prádlo, venku bylo krásně, tak to taky brzy uschlo a tak jsem v neděli hned po ránu začala tím, že jsem svlékla potah z gauče tady v pokoji, všechny...

S lidmi je kříž...

Pondělí v 15:15 K.

Svůj vztah a postoj k lidem nedokážu přesně definovat. Jsem poměrně společenský typ a ráda se s lidmi bavím. Poznávám jejich příběhy, osudy. Zároveň ale dost často lidi nenávidím a pohrdám jimu. A občas se nestačím divit, co vyplodí za perly... Není asi fér zveřejňovat soukromé konverzace, ale mně to zkrátka nedá. Poslední dobou mě fascinovali hned 3 lidi.

Sen

Pondělí v 12:51 King Rucola

Najprv sme bývali v tom hoteli, ktorý vyzeral ako divadelná šatňa v sanktgallenskej opere. Záchody a umyvárky boli ale na rozdiel od divadla na chodbe. Trafiť z mesta do hotela bol najprv malý zázrak. Ako kedysi v Drážďanoch. Presne ako vtedy tam sme krúžili okolo neho, v absolutnej blízkosti, ale hotel sa stále nechcel zjaviť Na druhý deň som si všimol, že cesta k hotelu zahýbala vpravo hore pri trochu zruinovanom kostole, ktorý sa vraj volal jednoducho "église", žiadne meno, žiadny svätý...

Písmenka

Neděle v 21:40 Shira Elizabeth

Mám v hlavě nějak hodně věcí. Zřejmě je to teďkon trochu trvalejší stav. Takže písmenka, ať mám prázdnější hlavu a můžu si tam cpát informace na zkoušky a státnice.

Foto comeback

Neděle v 20:56 Helga

Focení bylo vždycky mojí vášní, ale najednou jsem zjistila, že akorát všechno fotím a vůbec si neužívám dané situace. Kromě toho už jsem začala být tou matkou, co než aby řvoucí dítě utěšila, fotí si bublinku z nudle u nosu. A tak jsem usoudila, že tady končí mateřství a nastává fotoposedlost. Takhle to dál nejde. Od focení jsem si dala pár let pauzu a hle, chuť se vrací, a první vlaštovky přilétají.

Obrácené rande

Neděle v 18:00 Michaela

A je to tady. Pozvání, či spíše pobídka na čtvrtek do Vrádiště za účelem stavby nové kůlny. Ale Káča je připravená, tralala. Rozhodně odjet nemůže. V pátek má školení novýho programu služby, kterou pošta poskytuje. Jde poue ona, vedoucí, holky si pak sama proškolí. Nejdřív myslela, že Martinovi řekne, že školení je Brně, ale to by přece jen postrádalo logiku. Školení je na Pankráci. Že si mohla vybrat jiné datum samozřejmě nezmínila a v sobotu jde jako do práce za nemocnou Janu. Martin byl...

Konec života na zemi

Neděle v 16:43 ozvenypriboje

Povídka stará jako život sám...:)

Adršpach-Teplické skály

Neděle v 16:23 LeS

Pokud máte rádi skály, pokud rádi slézáte, máte představivost a máte rádi rodinné výlety, tak doporučuji Teplické skály a Adršpach. V těchto skalách je možné strávit několik hodin, neboť existují různé cesty. My jsme si vybrali tu nejkratší, abychom viděli něco z Teplických skal i kousek z Adršpachu, a i tak to bylo na jednodenní výlet. Je ale pravda, že jsme se všude zastavovali a kochali :-) Vstupenka, kterou jsme zakoupili na začátku v Teplicích nad Metujích nám platila i v Adršpachu. A...

Punk never dies

Neděle v 15:44 Lúmenn

Kamarádka si včera pouštěla k narozeninám takový hořkosladký song "Punkáči stárnou", který mě dojal víc, než bych čekala. Zpívá se v něm mimo jiné: "A dnes to táhnem od vejplaty k vejplatě, přes tejden v práci, o víkendu na chatě, k tomu si každej najdem nějakej ten koníček a z brutus punkera je ochočenej králíček." Nikdy jsem nebyla nějaký trů ívl punkáč. Vlastně na mě byl punk vždycky trochu moc vágus, tíhla jsem spíš ke gothice a metalu, ale když strávíte tři roky života s kytaristou...

Od Masaryka k Babišovi

Neděle v 15:16 Pufflie

Vítá vás Opuštěná společnost. A je to společnost nás všech, všichni ji tvoříme. A to, že si myslíme, že to všechno za nás vyřeší nikdo jiný, nás odpovědnosti nezbavuje. Ba naopak. Všichni tuto společnost tvoříme, všichni se na ní podílíme. Erik Tabery nám ve své publikaci představuje všechny fenomény dnešní české společnosti, a to i v souvislosti historické či mezinárodní. Časové a prostorové vymezení je jasné už z podtitulu knihy - Česká cesta od Masaryka po Babiše. Už na začátku dostáváme...

Ve světě technického přetlaku, kdy od rána do večera někam a nějak kvaltujeme, jsou procházky za historií příjemnou změnou, užitečný relaxem. Vídám na blozích reportáže z hradů, zámků, starých rozvalin a tuším, že právě zde člověk našel to, co hledal. A já jsem našla. Několik kilometrů za Madridem leží na vysokém kopci historický skvost. Toledo. Nikde žádné paneláky, industriální stavby. Pouze minulost. Procházíte úzkými středověkými, dlážděnými uličkami, které si mohou dovolit klikatit...

potvora v pitvore

Sobota v 19:55 King Rucola

Kinga Kovacsova, rodená Schmied, kopla do pravého krídla dverí vedúcich do pitvoru. Vedela, že tá strana nevŕzga. Nechcela vyplašiť svojho vtáka, ak tam ešte vôbec bol. Niesla lavór plný akéhosi zrna v nádeji, že toto bude tentokrát žrať. Vták odmietal posledné dni stravu. Divoko trepotal ľavým krídelkom pri každom pokuse, nanútiť mu niečo. Vták vlietol na potvoru do pitvoru, kde vysedával v šere miestnosti a odmietal aspoň na chvíľku vyliezť na hrejivé jarné slnko. - Ak to ďalej takto pôjde...

Přihlášení do Blog.cz

Zapomenuté heslo
Přihlášením vyjadřuji souhlas se zněním Registračních podmínek a Všeobecných podmínek

Články

Oblíbený obsah